Bylo chladné a zatažené prosinec, kdy se naši hrdinové vydali do Liverpoolu a Manchesteru, aby nasákli déšť, pivo a Beatles! Byl to rok 2008 a náš přítel Álvaro bydlel v Manchesteru, a ačkoli by v současnosti nebyl ve městě, pozval nás, abychom zůstali v jeho domě. Skvělé, mysleli jsme ... ale nevěděli jsme, co nás čeká.
Přijeli jsme a samozřejmě, sbohem pivo s Álvarem, předávání klíčů, procházky středem, víceméně kulturní návštěvy, otočil jsem se, abych viděl angličtinu ve žabkách se sněhem (na počest pravdy řekneme, že tam bylo slunce ... ale jen chybí ledního medvěda pro boha!) a rozpadli jsme se domů.
Zjistěte, který autobus musíme vzít, chytit, postupujte podle pokynů, abyste se dostali k urbanizaci, pokuste se nezabít ledem, vyhnout se psům, kteří si chtějí vyzkoušet své šunky, hledat číslo domu a ta-dan! Dorazili jsme ... pro jakou únavu! Chtěli jsme jen jednu věc: spát v teple.
Rober vystrčí klíč do kapsy, rozhodl se pro rukojeť a nevinně jej vložil do zámku, aniž by věděl, že náš život byl v nebezpečí. Dveře se otevřou, vstoupíme ... mmm, jak je dobrý! A najednou BIP. A další, a další ... blíž a hlasitější, až se při plné hlasitosti začne znít: ninoninoninoninonononononoooo. POPLACH !!!
Álvaro nám neřekl, že došlo k poplachu, a samozřejmě nám nedal kód k deaktivaci: perfektní!
S bílými tvářemi a aniž bychom věděli, co dělat, podíváme se jeden na druhého a jediné, co víme, jak udělat, je říkat tacos. Zoufale jsme zůstali u dveří, téměř čekali na božské řešení, které nepřichází. Takže vstoupíme a jdeme nahoru do místnosti, doufejme, že můžeme kontaktovat Álvaro, ale to je vše! Rober právě změnil telefon a my nemáme jeho arg číslo! Snažili jsme se zavolat Bea, přítelkyni našeho hostitele, ale neodpověděla. Co tady děláme?
Najednou se stane to nejhorší: z okna vidíme lucernu osvětlující zahradu. Moje matka: policie! A my jsme uvnitř domu, který žádá o pomoc.
Zhluboka se nadechneme, líbáme se navzájem (abychom věděli, jestli je vězení smíšené!) A začneme po schodech dolů, jako bychom šli do šibenic. A tady nás čeká náš soudce: muž ze Scotland Yardu (v pořádku to byl normální policajt) as chvějícím se hlasem a překonáváním špatných jsme se pokusili vysvětlit, co se stalo. Muž, nevím jak, chápe nás a napůl vtipný napůl vážný nám říká, abychom šli do místnosti a odtud se odtud nedostali, že za pár minut se alarm zastaví. Ve své větě chyběl „a vy jdete spát bez večeře“, abyste měli mistrovský vztek! Zdraví nás a odchází ... už má v hospodě další příběh vyděšených pringadetů.
Další den jsme si měli promluvit s Álvarem ... který se jasně odtrhne a odhalí tajný kód. To zůstane v tajnosti. Ale nespokojen s tím, druhou noc, plně přesvědčen slovem našeho drahého přítele, když se vrátíme domů, vstoupíme do klíče, otevřeme dveře, zvuky pípnutí, přistupujeme k vložení klíče a ... pípnutí nepřestává zvonit !!! To nemůže být!
Budík začne znovu znít. Chceme umřít, jdeme na zahradu, sedíme na zdi a čekáme, až náš policejní přítel znovu vysvětlí, že jsme sakra zatraceně. Naštěstí se objeví charitativní duše z domu naproti, což není nikdo jiný než spolubydlící Álvaro. Zadejte kód správně a alarm přestane znít.
Přísaháme, že jsme dostali číslo, které nám dal Alvaro ... bude to ten parchant hrát?
Získejte svůj Cestovní pojištění IATI s 5% sleva za to, že čtenářem Backpacking pro svět je tento odkaz: //bit.ly/29OSvKt
Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte jej komentovat a sdílet
